Kundera Milan

Básník, dramatik, prozaik, esejista a překladatel.

Narodil se 1.4.1929 v Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. Již jako malý chlapec se učil od otce hře na klavír. Studoval na gymnáziu v Brně a po maturitě roku 1948 začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku. Po dvou semestrech ale přestoupil na FAMU. Zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku v M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu – nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, ale po dvou letech byl ze strany vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a poté i v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění (1979) mu bylo odebráno české občanství a roku 1981 získal občanství francouzské.

Spisovatelskou tvorbu zahájil básnickou tvorbou - sbírky Člověk zahrada širá (1953), Poslední máj (1955), Monology (1957).
Uvedl se i jako dramatik – Majitelé klíčů (1962), Ptákovina (1969), Jakub a jeho pán (1975).
Jeho největší literární přínos však spatřujeme v próze:
- povídky Směšné lásky (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965), Třetí sešit směšných lásek (1968)
- romány Žert (1967), Život je jinde (1979), Valčík na rozloučenou, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí (1985), Nesmrtelnost (1990), Pomalost (1995)